Zajímavé názory k míření

Larry Yien

1. Popiš techniku

Zaměřím se na bod, který chci zasáhnout. Periferně vidím šíp. Pro danou vzdálenost mám „GAP neboli vzdálenost mezi bodem a hrotem šípu.Ve dvaceti metrech mám 2“ mezeru mezi hrotem a bodem zásahu.

Pokud je to méně než 20m tak se mezera zvětšuje a naopak.

2. Vysvětli, jak ses učil techniku

Dlouholetý střelec Ben Rogers mi tuto techniku vysvětlil a já pak rozvíjel svůj vlastní systém stylem pokus omyl. Ben mi dal do systému trochu zjemnění – zpřesnění.

3. Měl jsi nějaký problém s touto technikou?

Pro GAP střelbu potřebujeme znát vzdálenost a pak nastavit odpovídající mezeru. V loveckých situacích nebo prostě v neznámých vzdálenostech, kdy nebude přesný odhad, nebude ani dobrý výstřel. GAP střelba vyžaduje zapamatování si velké škály vzdáleností. I když většina výstřelů je okolo 20m, stejně jako většina loveckých vzdáleností a stačí si zapamatovat jeden rozdíl a pak přemiřovat.

Je těžší střílet s jedním prstem nad a dvěma pod, protože je to optimální pro větší vzdálenosti kvůli větší mezeře, ale když jsem začal střílet IFAA nebyl to problém, stačilo trochu více praxe.

4. Proč si myslíš, že to je lepší než jiné styly.

GAP střelba je dobrý způsob jak rozvíjet konzistentní způsob. Pracujete v různých podmínkách, kde referenční body nejsou k dispozici. Např. při střelbě na 3D terče střílím s určitou mezerou a když jde výstřel nahoru, tak změním pouze mezeru a další výstřely budu provádět s mezerou větší.

Při většině loveckých situací nedostanu druhou šanci, ale při 3D lukostřelbě můžu toto procvičovat.

Pomocí metody mezery mohu pokračovat v metodické cestě, abych byl přesnější. Ať už při střílení na 3D terče nebo při lovu losů a dopomůže mi to, abych zasáhl tam, kam chci.

 

Billy Steward

1. Můj styl GAP je běžný ve světě tradiční lukostřelby. Mám tři prsty pod končíkem a kotvím svým prostředním prstem v koutku úst. Kromě toho používám jako druhou kotvu kloub palce pod čelistí. Při míření vnímám svůj šíp už při nátahu a pak při míření jako referenční bod. Vidím poněkud nejasně terč a ostře šíp a mezeru. Když je šíp seřízen vertikálně a horizontálně pod bodem, který chci zasáhnout, napočítám do tří a pak vystřelím. Mým cílem je aby, když vypustím šíp, byl luk v uvolněné ruce a palec pod čelistí v povýstřelovém uvolnění. Mám všechny šípy 27“ a nátah 26-26 ½“. Ohýbám docela dost ruku držící luk a to vysvětluje můj krátký nátah.

2. Po ukončení střílení s kladkovým lukem, jsem zakoupil recurve luk a snažil se střílet bez míření. Strávil jsem rok jako samouk v instinktivním míření. Představoval jsem si v mysli hořící díru a sledoval videa Paula Brunnera, až jsem je znal nazpaměť. Mohl jsem střílet přesně asi na 15 Yrd. Pobýval jsem ten čas v Arizoně kde většina 3D terčů byla ve vzdálenosti 25 – 30 yrd. Nebyl jsem vůbec spokojen s instinktivní střelbou. Trénoval jsem více než ostatní co jsem znal, ale výsledky byly horší. V té době jsem byl deset let u námořní pěchoty. Byl jsem dobrý s puškou, pistolí i brokovnicí. Nešlo mi na rozum proč nedokážu přenést své umění na střelbu s lukem a pak jsem na to přišel. Našel jsem k tomu všemu klíč – „zaměřovat“. Zůstat mariňákem. Když mířím všemi zbraněmi tak proč nemířit i když tam tu mušku nemám. Byl jsem na cestě k úspěchu. Poté jsem si vzpomněl, že hrot byl vždy pod místem, které jsem chtěl zasáhnout v mém sekundárním vidění. Rozhodl jsem se všimnout si pozice šípu před tím, než opustí luk. Myslím, že v té chvíli se šíp stal mou puškovou hlavní a stačilo už jen nastavit mezeru podle vzdálenosti cíle.

3. Upřímně musím říct, že nemám mnoho problémů s touto technikou. Zamíření je ten nejjednodušší úkon. Jediné co mi způsobuje problémy je moje forma. Jinak mám enormní důvěru ve svůj styl. Jediný problém mám, že mezera není přijata některými tradicionalisty a ne všechny závody mohu absolvovat s kotvením tři pod.

4. Jde o konzistentní styl, který se nemění. Nemá na něj vliv nervozita, panika a ani velké zvíře nezmění můj styl míření. V ostatních stylech nemůžete vyloučit tlaky, které vznikají v závislosti na situaci. Je asi pravda, že GAP není úplně všelék na lov, ale 3D závody jsou bitvou o nejlepší formu. Pokud jde o mne, tak má instinktivní střelba není nikdy konzistentní. H.Hill v knize „Hunting the hard way“ uvedl, že instinktivní střelec nemůže nikdy najít dobrou konzistenci. Zjistil jsem, že je to pravda a GAP styl je můj klíč k důslednosti.

5. To nejdůležitější při střelbě je znát své vybavení. Skoro všechny mé luky střílejí stejně Zdá se, jako bych občas zaznamenal obrovské rozdíly. Pokud cítím, že se tak stane, už v duchu nastavím mezeru. To není úmyslné, ale stane se tak samovolně asi po dvou až třech výstřelech. Odhad vzdáleností se stal mou druhou přirozeností a záleží na tom jak se mi zvíře nebo terč zdá daleko nebo veliký.

Pete Darby, luk 55lb

1.Zakoupil jsem si luk 55 lb a začal se učit tradiční lukostřelbu. Uvědomil jsem si, že potřebuji učitele, abych se vyvaroval chyb začátečníků. Postavil jsem si na dvorku střelnici, otevřel knihu B.Fergussona „Stát se šípem“ a za čtyři měsíce jsem byl schopen na 20yrd dávat skupiny šípů do 5“. Také zasáhnu svým prvním šípem do vnitřního 2“ kruhu v 95%. Metodu, kterou používám je vytvoření konzistentní formy s okem přímo nad šípem nakloněného luku. Soustředím se na nejmenší možný bod, který chci zasáhnout a pak postupně přecházím do větší a větší vzdálenosti a podle toho umísťuji hrot.

2. Jak jsem začal být zdatnější, tak jsem se začal méně soustředit na mezeru a více na místo zásahu a let šípu. Tento způsob není ani striktní GAP styl, ani instinktivní střelba. To mi dovoluje přecházet z míření do instinktivního stylu tím, jak se postupně stávám zdatnější.

3. Problém číslo jedna při učení z knihy byl ten, že mi nemohla sdělit, kde dělám chybu. Občas jsem dostal dobrou radu, např. aby zvětšil tlak na můj prostřední prst (střílím dva pod).

4. Věřím v tento systém, protože mohu přejít jak k míření, tak k pudové střelbě podle toho co je pro mne lepší. V současné době mohu střílet a zasahovat na 15yrd v noci i když nevidím na hrot svého šípu. Nicméně pokud střílím na 30yrd tak přecházím na míření GAPem. Když jsem začal trénovat s loveckými hroty místo s terčovými tak jsem zjistil, že není žádný rozdíl ve střelbě s oběma typy šípů. Upravoval jsem mezeru ne podle hrotu a spotu ale podle dříku a spotu. Skutečně jsem nevěnoval hrotu pozornost.

5. Na rozdíl od jiných druhů střelby tato metoda nepočítá se speciálními výpočty vzdáleností. Střílím s mezerou, která vypadá jako pravá, jak jsem si zvykl z terčového střílení a na výpočtu nebazíruji. Při tréninku jsem z této vzdálenosti nastřílel tolik, že mysl už sama nabídne jakou mezeru nastavit.

 

Bob Littlefield, luk 53lb

1. Používám upravenou verzi „H.Hill Split Vision“- GAP metody. Zatím co jeho nulová vzdálenost byla 50yrd, moje s třemi prsty pod je 20yrd. To zužuje mezeru a i hňup jako já zamíří rychle.

Moje mezera je jednoduše tato:

• 0-15 není mezera mezi dříkem a spotem
• 15-20 hrot na spot
• 20-25 spot na spodní hraně dříku
• 30 jeden šíp nad
• 40 dva šípy nad

2. Četl jsem několikrát knihu H.Hilla a upravil jsem si to na sebe. Dal jsem si černou 2“ tečku na terč a střílel na něj z 10yds. Pak jsem střílel 10šípů z 15,20,25,30, atd. a zjistil jsem pokles šípu. Poté jsem prostě cvičil a cvičil ….200-300 šípů až se to stalo (nesnáším toto slovo) téměř instinktivní.

3. S touto metodou jsem měl velmi málo problémů. Jen na závodech, kde jsou terče za 30yds může být problém-když si ho připustíte. Největší problém na závodech je, když někoho přestřílím. To začnou reptat. Na jednom závodě jsem přestřílel polovičku střelců z kladkových luků. Samozřejmě jsem ale byl blíž. Nesnáším, když někdo řekne, že používání tradičního luku je omluva pro špatný výstřel. Kolikrát jsem nastřílel 280 z 300 možných na halových závodech.

4. Tato metoda mi funguje proto, že jsem ji trénoval a mám v ní důvěru. Chtěl jsem metodu dobrou na lov a nalezl jsem ji.

5. Vždy znám vzdálenost terče. Buď odhadem, nebo při tréninku laserovým dálkoměrem. Chodím po mnoha 3D turnajích a používám ho pro nácvik vzdáleností.

Když si myslím (mám pocit), že to bude dobré, je to proto, že neustále trénuji a vím co můj šíp v různých vzdálenostech provede.

Můj výstřel trvá přibližně 4sekundy:

• 1-natáhnu
• 2-kotvím
• 3-mířím
• 4-vypustím

Když to takhle provedu, tak je výsledek obvykle jak má být.